Móda bez krutosti

Aktualizace: bře 31

Moderní společnost udělala z oblečení spotřební zboží. Jít si koupit tričko je jako skočit pro rohlíky do pekárny. Nové trendy a kolekce se na nás valí týden co týden. V každém oděvu se však odráží hodiny práce, hektolitry vody, technologie a elektřina – zkrátka všechno to úsilí, které bylo potřeba na jeho výrobu vynaložit. Nemluvě o tom, kdo a v jakých podmínkách na výrobě daného kusu pracoval. Budeme i nadále žít v „módu fast“ nebo nás současná situace naučí zpomalit a třeba i začít přemýšlet nad tím, co nosíme a kolik nakupujeme?



Rychleji, prosím!


Fast food, fast fashion, vysoké životní tempo. Žijeme v neskutečně rychlé době, někdy je však lepší zpomalit – pro přírodu i pro nás samotné. Fast fashion, což je trend, který se rozšířil zejména v 90. letech, se vyznačuje obrovským tlakem na rychlost produkce a co nejnižší cenu finálního produktu.


Většina oblečení, které kupujeme v módních řetězcích pochází ze zemí globálního Jihu, mezi které patří jihovýchodní Asie, Latinská Amerika, Afrika, ale taky některé státy východní Evropy. Hlavním problémem spotřební módy je především to, že pracovníci za svou práci nedostávají důstojnou mzdu, jsou nuceni k extrémním přesčasům, pracují ve zdraví (mnohdy dokonce i životu) nebezpečném prostředí, nezřídka je také zneužívána dětská práce a dochází zde k diskriminaci a ponižování.


Děti v zemích globálního Jihu bohužel patří mezi častý zdroj levné pracovní síly.


Jsme to, co oblékáme


Mzda je často nižší než stanovená minimální mzda v dané zemi a nepokrývá ani základní životní potřeby. „Po celodenní práci jsem unavená a je mi tak špatně, že si nedokážu představit další den v práci. Ale hlad mi nedovolí si odpočinout. Představa prázdného žaludku vás přinutí zapomenout na všechno ostatní,“ popisuje každodenní život podobný mnoha dalším dělnice v dodavatelské továrně řetězců Walmart a Carrefour v Bangladéši.


Lidé v těchto továrnách běžně pracují i 15 hodin 7 dní v týdnu. O volném víkendu, placené dovolené, sociálním zabezpečení, funkčních odborech nebo jen objektivních auditech a kontrolách si mohou nechat jen zdát. Není proto divu, že slow fashion (neboli fair fashion) se v současné době stal hojně skloňovaným pojmem.


Každodenní realita v šicích dílnách: nižší než minimální mzda, neplacené přesčasy a absence dodržování základních lidských práv.


Jeden svetr místo tří


Spotřební textilní průmysl patří mezi jednu ze dvou aktuálně nejzávažnějších příčin znečištění životního prostředí – obsadil druhou příčku hned za ropným průmyslem. Při výrobě totiž dochází k enormní spotřebě vody, znečištění řek, půdy i ovzduší. A tak si lidé začínají uvědomovat, že kromě recyklace, zero-waste a investic do obnovitelných zdrojů energie je na místě se zamyslet i nad tím, jak a proč nakupujeme.


Slow fashion, doslovně přeloženo do češtiny „pomalá móda“, je móda, která bere v potaz etické a ekologické aspekty výroby. Slow fashion je dlouhodobě udržitelná a dává přednost kvalitě před kvantitou. Svými penězi totiž volíme svět, ve kterém chceme žít a ve kterém budou žít i naše děti. Ano, i my milujeme módu a chceme se líbit. Ale vážíme si samy sebe bez ohledu na to, jestli mám zrovna nový svetr nebo nosím už dva roky to samé.


„Značka Iveta Nedomová Design obléká s ohledem na přírodní zdroje a s velkým respektem k lidem, kteří oblečení vytvořili. Filozofii slow fashion nevyznáváme od včerejška, nýbrž už několik desetiletí. Šijeme z kvalitních přírodních vláken a všechny modely navrhujeme a vytváříme výhradně u nás v Česku v Brně - Králově Poli,“ vysvětluje módní návrhářka a majitelka značky Iveta Nedomová. „Nejsme pomalí – jsme slow. V tom je velký rozdíl,“ dodává se smíchem Iveta.


Nepodporujeme novodobé otroctví


Frustrace z narvaných skříní, žmolků na oblečení, které po dvou vyprání ztrácí tvar či barvu, není nic příjemného ani finančně výhodného. „Už naše babičky říkávaly: Nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci. A měly nesmírnou pravdu,“ vysvětluje Iveta. Kromě toho nekvalitní spotřební konfekce z řetězců často obsahuje zdraví škodlivé látky a sloučeniny. A zdraví je k nezaplacení.


Ptáte se, jak se k tomuto problému můžeme postavit my?


  • Požadovat etické varianty zboží, a to jak při individuálních nákupech, tak při nákupech firem a veřejných institucí.

  • Sledovat aktuální dění v této oblasti a mluvit o něm s dalšími lidmi v našem okolí.

  • Aktivně se zapojit do kampaní nevládních organizací za zlepšení pracovních podmínek.


Tipy na zajímavé čtení, filmy i akce


Pokud vás toto téma zajímá, doporučujeme zabrousit na webové stránky neziskové organizace NaZemi Ušili to na nás a také na jejich facebookový profil. Oblast fast versus slow fashion zachycuje i řada snímků. Mrkněte se třeba na TOP 5 dokumentů o udržitelné módě podle serveru módnípeklo.cz.


Naše šicí dílna nad butikem Iveta Nedomová Design v Brně Králově-Poli na Štefánikově 49.


Co se týče literatury, určitě by vaší pozornosti neměly uniknout tituly jako Kniha SLOU: Průvodce pomalým životním stylem Kamily Boudové, Příběh skříně: O tom, jak funguje módní průmysl od Veroniky Blabla Hubkové nebo třeba titul Eco Fashion od autorky Sass Brown.

Přijďte se také podívat na fashion událost SLOU DAYS, která se uskuteční už 17. a 18. dubna v Praze. A v neposlední řadě také na módní přehlídky Ivety Nedomové, které pořádáme každý měsíc v Brně, Praze a dalších českých městech.


Zdroj: Prosím, sedřete nás z kůže!, NaZemi, 2017, rozhovor s Kamilou Boudovou v magazínu RADOST

54 zobrazení
  • Facebook
  • Instagram
logo-37.png